Podmínky

Vysoké dostupy, silná termika, vítr na pomezí FAI a záfuku (2-3ms) v KKH, ale s přibývající výškou velmi zesiluje. I přes dostatečnou zádržku se ale daly očekávat silné turbulence -  výškový vítr v kombinaci se silnou termikou.

Průběh

xcontest log

xcvid

Dilema výběru terénu mezi Ranou (domácí terén, psychická výhoda) a Čerťák (lepší vítr, větší šance na zachycení, neznám tolik ten terén). Nakonec se Čerťák ukázal jako dobrá volba.

Věřím ve FAI( n ) den a záfukovou variantu ani nepřipravuju. Z Čerťáku směrem na Lovoš, tam na Litoměřice a u sedla poslední otočňák a zpět.

Start do intervalu. U Lovoše otáčím na Litoměřice a od Sedla se pak chci vrátit zpátky. Kosťa i Petr mi mizí v dohledu u Lovoše a já mám zato, že se protlačili na Krušný, tak se snažím vymyslet jak na to. Ale po několika pokus zjišťuju, že dopředu se neprotlačím. Zkouším něco vymyslet, ale mám pocit, že po vytočení jsem opět na stejném místě, kde jsem začal. Stoupáky jsou hodně turbulentní a těžko se středí.

Po přistání zjišťuju, že

1) jsem se celou dobu pokoušel vrátit přes konvergentní místo  - viz obrázek. Severní vítr zde zesiloval mezi Dlouhým vrchem a Sedlem a zároveň menší kopce mezi nimi vytvářely (zejména) závětrné stoupání. Většina těchto stoupáků pak je snášena trychtýřem, kde jsem se snažil prosadit. Navíc v místech kde trychtýř přecházel do rovin se snižoval v pozvolný přímo nasvícený svah (zhora to vypada jak rovina), který vytvářel opět silné závětrné stoupáky, které se spojovali se stoupáky z trychtýře. Vzniklo tak silné turbulentní termické místo, takové peřeje, které znesnadňovali se prosadit.

2) skoro všichni z čerťáku šli na záfuk. Mohl jsem po několika pokusech o prosazení se vrátit přes Litoměřice k Lovoši a tam buď pokračovat záfukovo nebo při zlepšení podmínek se pokusit vrátit po cestě odkud jsem přiletěl.

3) že ačkoliv jsem měl pocit, že se neprosazuju, tak z logu je vidět, že jsem se pomalu posouval.

Co bylo dobře

+ brzký příjezd

+ optimální vnitřní prostředí (soustředěná sebevědomá pohoda) - stěžejní pro start a jeho timing

+ pěkný start do intervalu

+ desenzitivace - zjistil jsem, že mi to házení vadí první hodinu - dostanu pár kopanců, zjistim, že to chytím a zvyknu si

+ mapování jádra (v téhle části je to turbulentní, tady jádro zeslabuje, tady to trochu kopne.... prostě být při točení vědomý a kreslit si mentální obraz stoupáku a reagovat na něj). Pomáhá k orientaci v okolí stoupáku.

+ dobrá pilotáž v tubrolenci

Co by šlo líp

- vědět, co dělají ostatní piloti (nejenom ve vzduchu, ale i podle live trackingu) - součást získávání co nejvíce informací  pro dobrá rozhodnutí. Nejenom ze vzduchu, ale i z přístrojů (samozřejmě to nesmí brát pozornost aktuálnímu)

- mít naplánovanou záfuk alternativu

- prostudovat si předem pozorně terén - nejlépe se zvýrazněním terénu

Lessons learned

• Ještě víc vnímat snos stoupáku. Nechat se vést silou stoupání a průběžně přestřeďovat. Bylo to vidět při točení s Kosťou, že stoupák přestřeďoval efektivněji a u prvního stoupáku následoval lépe snos. Jako hrubé indicie mít sklon triggeru, směr větru na startu nebo stávající sklon stoupáku -  to jsou pouze hrubé indicie - dostřeďovat pak vědomě každou otočku pro co nejefektivnější kopírování snosu.
• Stoupák ti sám řekne jakým směrem ho točit. Každý stoupák rotuje - dnes šlo pěkně rozlišit jestli točím po směru rotace nebo proti. V jednom směru(odhaduju, že po směru) je padák víc "gumovější", pomalu reaguje (nezatáčí - jak v autě nedotáčivost). V druhém směru (proti směru) je tvrdší, pevnější, rychleji reaguje a působí stabilnějším dojmem. Většina stoupáku se (dnes) točí líp na levou stranu (rotují doprava?) a tak třetina si říká naopak o pravou zatáčku. Moje oblíbený směr točení je pravá, ale dneska zjišťuju, že levačka to vyhrává - stabilitou křídla a rychlosti stoupání.
• Číst víc terén - viz obrázek výše (mít tuhle představu už nahoře)
• věřit s výškou výškoměru. Terén v blízkosti vyšších kopců - např. sedlo 700m vnímám pocitově, že jsem níž, což podporuje bezdůvodnou konzervativnost
• Na rovinách má vítr možnost se rozeběhnout. Platí i při přechodech z hornaté oblasti do rovin. Počítat s tím při plánování trasy - při větrnějších dnech a pokusech o FAI lépe vybrat otočňák (mít ho na přechodu středohor do rovin nebyla optimální volba)
• pozor na overpiloting - měné je někdy více. Znát svoje křídlo a upravovat si práh pro aktivní piloting, někdy je z pohledu výkonu výhodnější nereagovat, protože víš, že to křídlo zvládne. Zasahovat jen, když křídlo potřebuje pomoc.
• i při bezoblačné vnímat na přeskoku aktivní oblasti (místa "pod mrakem") a využít je pro lepší glide. Pozor na jejich kompenzační oblasti.