Uvolněnost

Důležitým prvkem během letu je uvolněnost. Kompetitivní přístup a přílišná fixace na výsledek často přinášejí úpornost, křečovitost, které se pak promítají do všech fází letu. Vytrácí se lehkost, uvolněnost - nefunguje lítání podle pocitu..

Jak se uvolnit za letu?

  • Dechová cvičení, meditace, hudba. Cokoliv co odtáhne pozornost a přivede ji do přítomnosti.
  • Odprostit se od tlaku na výsledek a užívat si let. Jako příklad byl nedávný let na Krupce, kdy jsem se po kolapsu rozhodl letět do rovin s tím, že když nenajdu stoupák, tak přistanu a ani mě to nebude vadit. Všechno ostatní byl už bonus. Paradoxně od té doby se mi stoupáky dařilo nacházet mnohem lépe a byl z toho mnohem delší let než jsem čekal. Nevadilo mi kdykoliv přistát, všechno ostatní byl bonus. Toto nelpění odstranilo křečovitost a úpornost a všechno začalo víc plynout
  • vnímat FLOW - většinou to trvá tak hodinu než se naladím na rytmus dne, uvolním ve vzduchu, cítím spojení s přírodou a plně se ponořím do činnosti. Ideálně se vydat na přelet, až potom, co cítím, že se začínám propojovat.

Být vědomý

Na uvolněnost navazuje vědomý přístup. Stejně jako večer doma po letu, když v klidu analyzuješ video, najednou si všímáš chyb v pilotáži, v rozhodování, strategii. Najednou jsou zřejmé další indicie a objevují se nové cesty. Ten klid a uvolněnost přináší možnosti, které při napětí nejsou zřetelné.

Cíl je se k tomuto (post)přístupu přibližovat už za letu. Pokusit se najít ten meditativní, vnitřní vědomý a uvolněný stav propojení s prostředím.

Techniky, které se dají použít:

  • soustředění na dech jako forma přelazení a koncentrace
  • práce s negativními myšlenkami - odtažení a zaměření pozornosti na pozitivní aspekty (Vizualizace)

Cílem těchto cvičení je naučit se svůj skill, vědomosti a předchozí zkušenosti přenášet do praxe - využívat jej během letu.

Teoretická znalost je jedna věc, ale stěžejní je schopnost využití za letu, kdy vnímání je odlišné a mysl pracuje jinak - je v letovém módu.

Poznávat svůj mindset během letu

Cvičení pro poznávání svého mindsetu za letu.

Všímat si aktuálního stavu během letu. Klást si otázky: Jak se cítím? Mám strach? Cítím napětí? Vzrušení? Jak se tento stav odráží na mých aktuálních mentálních schopností?

Upřímné odpovědi na tyhle otázky pomůžou poznat a zobjektivnit svůj aktuální stav během letu.  Tento posun vnímání pomůže svůj vnitřní stav co nejvíce zvědomit.

Ač si to přiznáme nebo ne, tak mindset během letu je výrazně odlišný než ten na zemi. Je to prostředí nehostinné a ze své podstaty nebezpečné. A podstatná část mentální přípravy spočívá právě v průběžném poznávání svého létacího mindsetu, práce s ním - vnášení relaxace, pohody, soustředěnosti a to při zachování vědomé ostražitosti.

Práce s emocemi

Během letu vyvstávají nejrůznější emoce: strach, napětí, pochyby, negativní myšlenky.

Stěžejní je práce s nimi při kritických fázích letu, nízké záchraně nebo naopak, když jde všechno skvěle, člověk si staví vzdušné zámky a pak jej doženou přízemní problémy.

Cílem je udržet si odstup od těchto myšlenek a udržet tu uvolněnou soustředěnost na to, co se děje teď.

Jinými slovy

  • vědět o nich
  • přijmout je
  • vidět je v nadhledu a s odstupem

Desensitivace

Co dělat pokud potkám nepříjemnou oblast a dojde morál? Jak vydržet v nepříjemném vzduchu?

Předpokladem je odpovídající skill pilotáže daným podmínkám. Tzn. když je problém v hlavě a není objektivně výrazně kompromitována bezpečnost.

Cílem je zůstat u toho - neodcházet. Co pomůže?

  • aktivní oblast znamená přítmnost stoupání
  • stoupáky jsou čím výše, tím stabilnější - mysli na to, když točíš nízko něco rozbitého - čím výše půjdeš tím klidnější to bude
  • Jde jen o lokální oblast - pomož se tím vyzvednat a pak už to bude lepší
  • Soustřeď se na dech, uvolni se
  • Prostě to zkus vydržet - ani jednou to neklaplo, řídíš to dobře, jen je to prostě nepříjemný
  • Je bezpečnější zkusit silný stoupák točit a středit, než vyměknout a silnou aktivní oblast jen prolétnout - pak je i větší riziko kolapsu
  • Co se může stát? Klapne jedna strana, klapne celý předek nebo půjde křídlo dozadu. Nic jiného se stát nemůže. A s tím si umíš poradit. (SIV pomůžou s poznáním limitů křídla a sebedůvěrou plynoucí z vlastní zkušenosti, že sis s každou z těchto situací poradil.)
  • Nejsou to turbolence - křídlo na tebe "jenom" mluví, dává ti informace o okolním! Snaž se je číst a využij je!
  • Víc náklonu - při těchto kopavých podmínkách při točení víc používat ještě víc náklon, fakt to tam rvát a nechat padák víc letět (být stylem pilotáže zrcadlo stoupáků) - ve videu v čase 13:00(https://youtu.be/7KTrS7pCVcw?t=833) je náklonu ještě málo - najít si konzistentnější jádro, zakousnout se do něj náklonem a tím to získá i tu stabilitu
  • Úzké otáčky - druhý stoupák (https://youtu.be/7KTrS7pCVcw?t=833) si říkal ještě o užší otáčky v jádru - točil jsem to relativně široce a proto to bylo takové bumpy
  • Každý stoupák rotuje - pokud se točí špatně, zkus změnit směr točení
  • Vystavuj se těm kopavým podmínkám víc. Bezoblačná je super trénink na kopavé podmínky. Desenzitivuj se. 
  • ​​​​​​Pokud vytočis nepřistávat dřív než po hodině. Prostě si říct "Hodinu to tu vydržím, třeba si budu lítat kolem kopce a pak uvidím."

Předpokladem jsou SIV - zejména kontrolované výstupy z fullstallu, GH a perfektní kontrola křídla.

Jen pravidelné létání přinese tu vlastní zkušenost, že i když to s tebou hází jako kráva, tak křídlo jen tak nezkolabuje a i když ano, tak to s největší pravděpodobností nebude žádný zásadní problém. Dřív nebo později podvědomí bude vědět, že aktivní vzduch není problém, ale naopak přítomnost stoupání a pokračování letu.

Další zajímavé tipy jsou v tomto tématu na paragliding fóru.

Podvědomá sabotáž

Někdy si všimnu, že ze stoupáku vypadnu nějakou chybou, která se pak ukáže docela banální(např. prodloužení otáčky), ale při zpětné analýze zjistím, že jsem to vlastně udělal “podvědomě” záměrně. Tyto nevědomé záměry je třeba co nejvíce zvědomnit a být si jich vědom už nahoře při letu a pracovat s nimi.

Klapat to bude

Brát klapance jako součást hry. Přijmout fakt, že i při nejlepší pilotáži jim prostě nepředejdeš.

Pomáhá si pravidelně klapat.

Vizualizace

Mysl nedělá rozdíl mezi vjemy přicházející zvnějšku nebo zevnitř - pomocí vizualizace lze trénovat mentální a pilotní skilly i v neletové dny.

Vizualizace předchozích letů - jako součást zpětné analýzy. Pokus se vyjevit co nejvíce detailů z toho letu, jaký byl vzduch, jaký byl profil dne. Zkus si vybavit mentální stav. Zkus si projít všechny rozhodnutí, které jsi dělal a zvědomit si je. Zopakovat si ty ty správné a opravit ty nesprávné.

Vizualizace budoucích letů - jako součást předletové přípravy - vidět všechny detaily, představa dobrých rozhodnutí, práce s intuicí, zapojit emoce. 

Podobně se dá použít vizualizace i na desensitivaci při náročných podmínkách nebo trénování svalové paměti (představovat si své reakce na pohyby křídla).

Na suchu lze trénovat i identifikaci a výběr mraků.

Upřímnost vůči sobě sama

Sled rozhodnutí, které vedly ke krizové situaci je důležité vytrasovat co nejvíce do minulosti. Příčina většinou není v čase samotné krizovky, ale často několik desítek minut před ní. Je důležité si ten řetěz zviditelnit a přiznat si všechny chyby. Stěžejní je být k sobě stoprocentně upřímný, dá ego stranou a pokusit se o co největší objektivitu - nelhat si do kapsy.

Létání a podvědomí

Práce s podvědomím

Aktivní vs pasivní znalost

Čtení, sledování výukových videí a podobné teoretické studium často buduje pouze pasivní znalost, která není jednoduše přenositelná do vzduchu. Pro vytváření aktivní znalosti pomáhají aktivity se zapojením aktivní pozornosti a vlastního rozhodování - v neletové dny jsou to třeba analýzy vlastních nebo cizích letů, vizualizace,  v letové dny pak dedikované tréninkové úlohy a vědomá práce během letu.

Značky: